Zde naleznete mé zážitky, které se mi staly v mém vílím životě. Nejnovější zážitky jsou vždy na konci.
Moje 1. proměna ve vílu
Dne 20. ledna 2013
Už od malička jsem si přála být vílou. Na internetu jsem hledala různé návody, ale žádný nevycházel. Pak jsem našla návod na takový náhrdelník (já mu říkám amulet), který by mě měl proměnit ve vílu.
Když jsem si pak vzala náhrdelník a dala si ho na krk, tak jsem hledala místo, kde by mě nikdo neviděl ani neslyšel, jak říkám svou proměnu. Našla jsem dobrý úkryt. Dotkla jsem se náhrdelníku, soustředila jsem se a vykřikla jsem:,,Laura Fairix!"Začala jsem se proměňovat. Nejdříve se mi změnily vlasy, pak oblečení, boty a objevily se mi křídla.
,,Joo, vyšlo to!" zajásala jsem. Prohlížela jsem se. Měla jsem duhové oblečení, hnědší vlasy než před proměnou, boty vysoké kousek pod kolena, taky duhové. Křídla menší a taky duhová. Tancovala jsem tam dokola. Pak jsem se pokusila vzlétnout. Křídla jsem ovládla celkem rychle.
Letěla jsem nad naším domem. Všimla jsem si jedné holky.
,,Sandro? Ty jsi taky víla?" poznala jsem Sandru.
,,Ahoj Lauro. Jo, před chvílí se mi podařilo proměnit se. Konečně," zasmála se.
,,Taky jsem se proměnila před chvílí a taky po dlouhé době," usmála jsem se. Všimla jsem si, že Sandra vypadá úplně stejně jako já, až na to, že měla jiné vlasy. I amulet měla stejný a duhový jako ten můj.
Chvíli jsme létaly po okolí. Pak Sandru napadla jedna věc.
,,Jakou vlastně máme moc? Pojď to nějak zjistit."
Zkřížila jsem ruce na hrudi, natáhla je před sebe a řekla:,,Vodní vír!" Najednou se k nám přitočilo vodní tornádo. Rychle jsem dala ruce dolů a tornádo bylo pryč. Sandra udělala to samé, jenom řekla:,,Ohnivý šíp!" A kdybychom se neskrčily a Sandra šíp nezastavila, tak by mohl vzniknout požár.
,,Takže já mám vodní moc a ty ohnivou," řekla jsem. Pak mě napadla jedna myšlenka. Zkoušela jsem různá kouzla, která mě napadla a kupodivu vycházely, i když nesouvisely s vodou.
Pak jsem zakřičela:,,Nadějééé!"A najednou zezadu něco letělo dopředu a narazilo to na strom. Začalo to hořet. Sandra to rychle uhasila pásem písku. Pak zkoušela to, co já.
,,Super, všechny moci, co existují, včetně všech elementů, Dračího ohně, Poslední naděje a dalších silných mocí. To jsme ty nejsilnější víly," radovaly jsme se. Pak jsme ještě chvíli létaly a pak nadešel čas jít domů.
,,Lauro, co kdybychom se zítra pokusily najít nějaký vílí svět?" zeptala se mě Sandra.
,,Tak jo. Přijď pro mě po obědě a vyrazíme. Ahoj," odpověděla jsem, sletěla jsem dolů a změnila se na člověka.
Ells
29. března 2013
Se ségrou jsme se rozhodly najít město Ells. Vydaly se s námi i Melyssa a Elis. Chodí totiž na stejnou školu jako my a prozradily nám, že jsou kromě mořských panen také víly. Ale zpět...
Za naším kamenem jsme se proměnily a vzlétly. Holky udělaly bránu do vílího světa. Byl to takový veliký duhový motýl. Vletěly jsme do něj a brána se zavřela. Ocitly jsme se ve vílím zámku.
,,Páni," vydechly jsme se Sandrou naráz. Kolem proletěl nějaký kluk.
,,Dobré ráno, Vaše Výsosti," pozdravil nás. ,,Koukám, že jste se rozhodly navštívit naše město. Máte s sebou dobré průvodkyně, ale raději bych šel já," usmál se na mě.
,,Ale, ale, ale," ozvalo se z druhé strany chodby.
,,Tatííí!" vykřikly jsme se Sandrou a běžely taťku obejmout.
,,Ahoj holky. Kde jste byly tak dlouho? Vím, že v Oceaně jste byly začátkem března, a je konec března," řekl. Táta měl na hlavě svou korunu a královský plášť.
,,Ale tati, tobě babička a děda neřekli, že jsme měly angínu?" zeptala se Sandra.
,,Vím, vím, jen se ptám." odpověděl taťka. Otočil se na toho kluka, co nás přišel pozdravit, a řekl mu: ,,Jackobe, víš přece, že teď jsi můj královský šašek. Takže zpátky do trůního sálu."
,,Jistě, Vaše Výsosti," odpověděl Jackob a vydal se do trůního sálu. Letěl kolem nás. Na chvilku zastavil, otočil se na mě, vzal mi ruku a políbil mi ji. Srdce mi začalo divoce tlouct a já měla co dělat, abych se blahem nerozplynula.
,,Snad se ještě setkáme. Mimochodem, říkejte mi Jack, je to zkrácenina mého jména," řekl, usmál se na mě a pokračoval dál.
,,Je to nad slunce jasný," vykřikla Sandra, když jsme letěly do jednoho velkého obchodního centra, ,,je do tebe zamilovaný." Málem jsem slítla. To by nebylo dobrý, protože bych padala a padala a padala a nikdy nepřistála.
,,Zamilovaný? Do mě? Ségra, nepřeháněj, vždyť je tu v království tolik víl, a že by si vybral zrovna princeznu? To se mi nechce věřit," odvětila jsem.
,,Tak jsi zamilovaná ty," přitakala Sandře Melyssa.
,,J-já?" koktala jsem a cítila jsem, jak rudnu.
,,A je tu snad jiná princezna Laura?" přidala se k holkám Elis.
,,Možná v jiným království. Navíc by se to našim asi nelíbilo, jak to tak bývá. Princ, nebo princezna si musí vzít princeznu nebo prince z jiného rodu, a ne... Počkat, co on vlastně má tady za povolání?" zeptala jsem se.
,,Královský zahradník. Pečuje nejlépe o zahradu a nikdo jiný na něj nemá," odpověděla mi Melyssa.
,,Ale stejně si myslím, že se do mě nezamiloval, jen se mu zamlouvám jako kámoška, a ne jako přítelkyně," odvětila jsem.
Když jsme se vrátily do zámku a proletěly všechny komnaty, jako poslední místo byl trůní sál. Táta a máma seděli na svých trůnech a na schodech seděl šašek Jack. Když jsem ho uviděla, srdce mi začalo tlouct a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
,,Týjo, tady by mohla být spartakiáda," zírala Sandra na veliký trůní sál, ve kterém by fakt mohla být spartakiáda. V sále bylo několik obrazů víl a vílích kluků, které byly po celém zámku.
,,Možná, ale spíš jsou tu společenský plesy a takové věci," řekl Jack, který právě dělal stojku na jedné ruce a z ní udělal salto. ,,Holky co kdybych vám ukázal ještě jedno místo, co vám určitě Mely a Elis neukazovaly," usmál se.
,,Ukazovaly jsme jim všechno," řekla mu Melyssa.
,,A co Růžový sad za městem?" zeptal se Jack.
,,Ten ne." odpověděla Elis a usmála se na Jacka. Myslela si jsem, že ji kousnu.
,,Tak se tam můžete vydat. Jackobe, dávám ti pro dnešek volno. Můžeš holkám Růžový sad ukázat," řekla máma a my se vydaly ze zámku. Jack si cestou změnil kouzlem oblečení šaška na tričko s krátkým rukávem a tříčtvrťákama a já si všimla jedné věci na jeho rukou...
,,A jsme tu," řekl Jack, když jsme vlétli do Růžového sadu. Po cestě se Elis a Melyssa odpojily, protože musely jít domů.
,,Fakt Růžový sad. Je to tu plné růží, jak tak koukám, a samé třešně," vydechla jsem nad tou krásou.
,,Je tu i bludiště z růžových keříků. Můžeme se tam podívat, ale předtím se musíme proměnit na lidi, jinak si podrápeme křídla," navrhl Jack a zadíval se mi do očí.
Když jsme sad prolétali, mlčky jsem valila oči nad tou krásou. Všude byly rudé, červené, bílé a růžové růže, třešně, které měly plody a růžové lístky a i tráva byla růžová.
Brzy jsme dorazili k bludiši. Vedly tam tři cesty a každý jsme šli jinou. Cestou jsem pořád myslela na Jacka a nechtěla si dopustit, že jsem se do něj zamilovala. Jednou jsem si totiž řekla, že se nikdy nechci zamilovat, protože mě láska už jednou zklamala. Ale to jsem nevěděla, že když víla miluje, miluje celým srdcem, nic v kosmu ji od její lásky neodloučí. To mi řekla máma.
Když jsem věděla, že jsem stoprocentě zabloudila, někdo mě chytil za pas. Lekla jsem se, jelikož jsem nikoho nečekala. Otočila jsem se. Chytil mě Jack a usmíval se na mě. Cítila jsem, jak rudnu. Z jeho očí jsem poznala, že je má plné lásky.
,,Vy se mě bojíte?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. ,,Princezno Lauro, chci vám říct, že..." odmlčel se, ,,že jsem se do vás zamiloval." Když to řekl, málem jsem přestala dýchat.
,,Ale.. ale vždyď jsou ve městě jiné víly, ne jenom já," koktala jsem. Na Jackovi bylo poznat, že je zklamaný.
Nevydržela jsem to a řekla jsem mu: ,,Já jsem se o tebe taky zamilovala," Rychle jsem si zaspala pusu. Jack se znovu usmál, odělal mi od pusy ruku a políbil mě. Měla jsem co dělat, abych se nerozplynula.
,,Tykej mi. A můžeš i mé sestře," řekla jsem mu potom.
,,Šla by jsi se mnou na ples, který bude na tom Víření?" zeptal se a já přikývla.
Kolem třetí hodiny odpoledne jsme musely se sestrou domů. Jack nás vyprovodil.
V pokoji, který mám společný se Sandrou, jsem sebou plácla na postel.
,,Laura se nám zamilovalááá!" provokovala mě Sandra.
,,Nezamilovala. Víš přece, že mě láska zklamala." odsekla jsem.
,,Jasný. Když ti dal pusu v tom sále, ve kterém jsme se ocitly po příchodu, jsi rudla jako rajče," provokovala mě pořád.
,,To říká ta, která se v Oceaně zamilovala taky do Jacka, který ale nebyl Jackob, ale normálně Jack." snažila jsem se zakrýt své tváře. Když to Sandra uslyšela, začala taky rudnout a hnedka říkala: ,,Ale nene. Já... mě taky láska zklamala," koktala.
Byl to prima den. Pořád si ale nechci připustit, že jsem se do Jacka ASI zamilovala. Vždyť pokud je vílí kluk několik let, může mu být už neuvěřitelně mnoho, ale může vypadat tak, jak se cítí. Takže mu nemusí být jedenáct, ale klidně i 155 let (víly nestárnou jako lidé).
Vílí škola
10. srpna 2013
Jednou, když jsem se nudila, jsem se rozhodla, že si zaletím do vílího světa. Proměnila jsem se, udělala vílí bránu a vletěla do ní. Nezastavovala jsem se, letěla jsem přímo do paláce. Cestou jsem potkala Jackoba, jak byl kupovat růže. Buď je kupuje do královské zahrady, nebo zase chce oblbovat nějakou holku, pomyslela jsem si. To oblbování vám vysvětlím jindy.
Jakmile jsem vletěla do haly, přistála jsem. Ihned u mě byla má služebná Dana.
,,Co si přejete dnes, Vaše Výsotsti?" zeptala se mně.
,,Jako obvykle: Horkou koupel s růžovým Amifrée," odpověděla jsem. Amifrée je taková speciální přísada do koupele. Jsou to lístky růže a vůně je růže. Mohu si vybrat ze čtyř barev: Bílá, růžová, červená, nebo rudá.
Dana se uklonila a odešla. Mezitím jsem odletěla do své komnaty. Když jsem otevřela dveře, všimla jsem si hromádky sešitů a knížek na mém stole.
,,Koupel je připravena, princezno Lauro," zjevila se u dveří Dana.
Když jsem si po koupeli znovu oblékla své oblečení a nechala si od Dany vyfénovat a zapléct vlasy do copu a svázat zelenou mašlí, jsem se rozhodla navštívit rodiče. Našla jsem je v aduienčním sále.
,,Ahoj mami, ahoj tati," pozdravila jsem je.
,,Ahoj beruško. Koukám, že jsi nás přišla navštívit. Jak se má babička s dědou?" zeptala se máma a objala mne. Chvíli jsem si s mámou a tátou povídala.
Pak jsem se zeptala: ,,Mami, tati, proč mám na stole ty sešity?"
,,To je proto, že po prázdninách nastoupíš do vílí školy. Učebnice a sešity dostávají studentky a studenti vždy před začátkem školního roku. Máš tam i rozvrh hodin a vysvětlivky, tak se můžeš podívat," odpověděl mi táta.
Navečer jsem se rozhodla, že si trochu prolistuju učebnice a seštiy a kouknu se na rozvrh. Zjistila jsem, že budeme mít stejné hodiny, jako máme na virtuální škole, ale máme navíc i zájmové předměty. Máme tam tyto ZP (zájmové předměty):
KV - Kouzelná vařečka
MMN - Malá módní návrhářka
BU - Bojové umění
Di - Divadlo
Ta - Tanec (balet, hip-hop, street dance, ... (každý student/ka si vybere, co se mu/jí líbí nejvíce))
HH - Hudebka hrou
TaM - Tvoříme a malujeme
Za - Zahradničení
MP - Malá pečovatelka
Na PV a PNZ mě bude učit Jackob (je mu 17 a může učit mladší). Taky učí ZP Bojové umění, protože má černý pásek v karate, a ještě ZP Zahradničení (když je ten zahradník). Já se přihlásím na MMN, Ta, MP a možná na BU, ale to se ještě rozhoduju.
Blbec je blbec a blbcem zůstane...
10. srpna 2013
... se zpívá v jedné písničce. Toto přirovnání by ode mně mohl získat kdokoliv, kdo je podle mě blbec, ale nejlépe sedí na Jackoba. Proč? Čtěte dál. (Měla jsem to na minulém blogu zveřejnit už v květnu, ale neměla jsem čas.)
Jak jsem psala v článku Ells, tak jsem zamilovaná do Jacka. Není divu, je fakt krásný. Tančila jsem s ním několik ploužáků na jednom plese a taky spolu chodíme, i když je o necelých 5 let starší, ale je celkem malý. Jednou, když jsme měli mít rande, tak jsem přišla do Růžového sadu jako vždy v čas. Natrhala jsem pár růží a sedla si na lavičku. Nemyslela jsem na nic jiného, jenom na Jacka a na jeho něžné polibky.
Asi o tři hodiny později stále nepřiházel. Přišlo mi to divný, protože chodil v čas. Nechala jsem růže na lavičce a vzlétla jsem. Jak jsem ten sad tak prolétala, všimla jsem si jedné dvojice. O něco později mi došlo, že je to Jackob a sedí tam s Tarou, což byla jeho pomocnice v zahradě. Kouzlem jsem si změnila oblečení ze zelené na růžové a vletěla do jednoho stromu. Poslouchala jsem co si ti dva tam říkají. Jackob jí říkal to, co dříve říkal mě a znělo to, jako by to měl naučený. Pak jí začal líbat. Rychle jsem letěla do paláce, nemohla jsem totiž vydržet ten pohled na ně, a vletěla k sobě do pokoje. Tam jsem se pak vybrečela a po večeři jsem Jackobovi dala kopačky.
V týdnu jsem zjistila, že to Jack dělal s téměř každou holkou. Vždy jsem viděla, jak ho některé víly obletují a on pak jedné něco pošeptal a večer si s ní dal rande. A aby toho nebylo málo, každé lhal, že je volný, že by ji nepodváděl, že se nikdy nelíbal a bla, bla, bla. Málem mu naletěla i ségra, kdybych ji nevarovala.
Je to prostě děvkař. Naštěstí není jediný kluk z celého království. Jsou tu i třeba královští šašci, pážata a mnohem dalších.