Tady naleznete mé zážitky, které se mi staly v mém životě mořské panny. Nejnovější zážitky jsou na konci.
Moje 1. proměna v mořskou pannu
27. ledna 2013
Už od malička jsem se chtěla stát mořskou pannou. Na internetu jsem hledala různé návody, ale žádný nevycházel. Pak jsem na jedné webové stránce našla jeden celkem jednoduchý návod. Vyzkoušela jsem ho.
Když jsem se chtěla zkusit proměnit, vzala jsem si na krk náhrdelník (já mu říkám amulet), zkočila šipku do vody a ve vodě jsem řekla:,,Sandra Waterix!" Začala jsem se proměňovat. Nejdřív se mi objevila ploutev a pak se mi změnila podprsenka.
,,Joo, vyšlo to!" zajásala jsem po přeměně. Měla jsem duhovou ploutev a duhovou podprsenku. Všimla jsem si, že vlasy jsou hnědší a mám na nich duhové pruhy. Potopila jsem se.
,,Tak to je něco. Já jsem fakt mořská panna!" vydechla jsem nadšeně. Uměla jsem dýchat a mluvit pod vodou. Plavala jsem na druhou část pláže. Vynořila jsem se. Plavala ke mě jedna holka.
,,Lauro? Jsi to ty?" zeptala jsem se, když připlavala blíž.
,,Ahoj Sandro, ano jsem. Taky jsi mořská panna?" přešla do šepotu.
,,Ano. Pojď pod vodu, ukáži ti, jak vypadám." Potopily jsme se. Koukla jsem na Lauru. Byly jsme úplně stejné, až na ty její vlasy. Má je hnědší než já.
,,Chci zjistit svou moc," řekla jsem a pak jsem se soustředila a řekla:,,Oheň." Na mé dlani se objevil oheň. Pod vodu!
,,Týjo, že neuhasne," podivila se Laura a já zaťala ruku v pěst. Vyzařovala z ní energie. Pak jsme s Laurou zkoušely několik kouzel a všechna vyšla.
,,Takže jsme asi mořské panny a víly všech mocí," řekla Laura. Ještě jsme chvíly plavaly a pak šly domů.
,,Co takhle najít nějakou říši mořských panen?" zeptala se Laura.
,,Tak jo, zítra se sejdeme za balvanem, který je kousek od naší strany pláže. Tam nás nikdo neuvidí a tak se můžeme přeměnit tam."
,,Dobře. Ahoj Sandro."
,,Ahoj." Přeměnila jsem na člověka a vydala se domů.
Když jsem si fénovala vlasy, přišel za mnou děda, že je máma zpět.
,,Ty sis barvila vlasy?" podivil se. Měla jsem na nich stále duhové pruhy.
,,To je teď v módě," usmála jsem se a udělala pózu jako modelka.
Byl to skvělý den.
Oceana
11. března 2013
S Laurou jsme se asi týden po proměně vydaly do oceánu. Plavaly jsme hodně dlouho a obdivovaly krásy oceánu.
,,Ty, Lauro, zajímalo by mně, jak daleko to ještě je," řekla jsem.
,,Co já vím. V oceánu jsem plavala jen ve volnu a nešla hledat město, co možná ani není," odpověděla mi Laura.
Pak se před námi začal zvedat nějaký útes. Plavaly jsme výš. Uviděly jsme město.
,, WOW," bylo jediné, co jsem řekla.
Když jsme město prolouvali, tak Laura říkala:,,OMG, to je skvělý. Nikdy bych neřekla, co tady najdu."
,,Hej, vy jste sestry Pokorné?" zavolal někdo. Otočily jsme se. K nám plaval krásný delfín. ,,Já jsem Eduard, těší mne." představil se nám.
,,My jsme Pokorné, ale nejsme sestry. Jen nejlepší kamarádky," odpověděla jsem.
,,Jste sestry. Já to vím od vaší matky Caroliny, královny mořských panen."
,,Královna?" řekly jsme s Laurou zároveň.
,,Ano. Bohužel ale vaše matka nyní není na trůnu, protože ji svrhla vaše teta Errisa, Carolinina setra." Pořád jsme na Eduarda koukaly, jako by spadl z Marsu.
,,Vy jediné můžete vaši matku zachránit od kletby. Porazit Errisu vám pomohou děvčata Melyssa a Elis. Ty jako jediné mají skoro nejsilnější proměnu a ty vám pomohou. Je na vás, kdy jí pomůžete. Musí to vyhovovat vám oběma." řekl, uklonil se a odplaval.
,,Počkej!" zakřičela jsem, ale Eduard byl pryč. V hlavě jsem pak slyšela: ,,Pokud budete mít problém, nebo budete chtít poradit, tak si vezměte amulet z krku a stačí říct jenom mé jméno."
S Laurou jsme na sebe nějakou dobu koukaly a pak plavaly zpět. Za naším kamenem (náš proto, že jsme se tam obě proměnili a nikdo tam k němu nevidí) jsme se proměnily a domluvili se, že se sejdeme u baru.
V pět hodin večer jsme si objednaly koktejl v baru (samozřejmě nealkoholický) a sedly si na terasu.
,, Co myslíš, říkal pravdu?" zeptala se Laura.
,,Nevím, ale možná vím, jak přijít na pravdu," odpověděla jsem. Z kabelky jsem pak vytáhla půlku fotky. Laura ze své kabelky vytáhla taky půlku fotky. Byly jsme obě vyděšené.
,,Na tři," řekla jsem.
,, Raz, dva, tři," počítaly jsme a pak jsme fotky přiložily k sobě tam, kde byly roztržené.
,,To je... máma," řekla Laura. Žije totiž jen s tátou a babičkou. Máma jí zmizela.
,,To je... taťka," řekla jsem. Já žiji totiž jen s dědou a mámou. ,,Lauro, my jsme sestry," usmála jsem se se slzami v očích.
,,My nejsme jen sestry. Jsme si hodně podobné.... jsme dvojčata," také se usmála Laura. Objaly jsme se.
,,Přijde mi ale zvláštní, že můj táta vždy ve tři ráno mizí a vidím ho až v devět, kdy jdu spát," řekla pak Laura.
,,Mamča taky mizí ve tři ráno a vidím ji v devět," řekla jsem. ,,Ale naši se přece rozvedli, a mořské panny asi být nemohli, když my jsme se proměnily podle návodu a ne samy od sebe, jak to asi mělo být."
,,Hmm, to je fakt. Hele, zkusím z táty něco dostat a ty z mámy," navrhla Laura.
,,Dobře. Zítra sraz u kamene, tam si řekneme víc."
Když došla máma, hned jsem se vyhrabala z postele a šla do kuchyně.
,,Ahoj mami," pozdravila jsem mámu.
,,Sandro, jakto, že ještě nespíš?" zeptala se máma.
,,Ale mami, vždyť víš, že zítra jsou prázdniny. Mami, co si myslíš o mořských panách?"
,,Jenom pohádky, snad tomu nevěříš," řekla mi máma a poslala mě spát.
Druhý den u kamene na mě už čekala Laura.
,,Tak co?" zeptala se.
,,Nic. Máma říkala, že mořské panny jsou jen pohádky," odpověděla jsem.
,,Jsem na tom stejně. Ale kdyby to byla lež, tak bych po proměně neměla ploutev," řekla mi Laura.
Škola mořských pannen
21. srpna 2013
Týden po tom, co jsme se vrátili z dovolené v Česku, jsem se rozhodla, že se podívám do Oceany. Jelikož je u nás celý rok teplo, tak jsem si oblékla plavky a běžela ke své oblíbené skále. No, moc vysoká není, ale není ani moc malá. Vylezla jsem nahoru a skočila šipku do vody. Pod vodou jsem se proměnila a plavala do Oceany.
Když jsem vešla do paláce, hned u mě byla má komorná.
,,Dneska se jenom podívám za rodiči a do svého pokoje," řekla jsem jí a vydala se do pokoje. Tam jsem si na stole všimla hromádky sešitů a knih. Na té hromádce bylo napsáno: Škola mořských pannen. Chvíli jsem si listovala učebnicí o NOMŽ (Nauka o mořkých živočiších) a pak jsem se vydala za rodiči.
V trůním sále byl jenom táta.
,,Kde je máma?" zeptala jsem se.
,,Musí přece někdo být i u víl, nebo ne?" zasmál se a já taky. S tátou si někdy rozumím víc, když jsem až do března byla jenom s mámou a dědou.
,,Tati, to nastoupím do školy pro mořský panny, když mám ty věci u sebe v pokoji?" zeptala jsem se.
,,Ano. S mámou jsme se dohodli, že tam bude chodit i Laura. Jelikož ona ale bude chodit i do školy pro víly, tak se budete střídat. Jeden týden budeš tady chodit do školy, další pak u víl, pak zase tady atakdále," vysvětlil mi.
,,A škola pro lidi?"
,,Tam už chodit nebudete, ale i tak budete smět vyplavat mezi lidi. A ve škole pro mořské panny budete tedy mít i předměty lidské," Povídala jsem si s tátou ještě chvíli a pak jsem se vrátila do pokoje.
Prohlídla jsem si Oceanku, což je taková brožurka, kde je seznam školních kroužků, školních akcí a další. Nejvíce mne ale zaujal diář mořských pannen, kde bylo hodně zajímavých informací a rad přímo pro mořské panny. Pak jsem si vybírala z těchto ZP (zájmové předměty), na které budu chodit:
KV - Kouzelná vařečka
KV - Kouzelná vařečka
MMN - Malá módní návrhářka
Di - Divadlo
Ta - Tanec (balet, hip-hop, street dance, ... (každý student/ka si vybere, co se mu/jí líbí nejvíce))
HH - Hudebka hrou
TaM - Tvoříme a malujeme
MP - Malá pečovalelka
Já si vybrala MMN, MP, Ta a možná půjdu i na Di, ale to si ještě moc nejsem jistá.
Nakonec jsem usla a druhý den se vydala zpět na souš. Musím říct, že se mi po souši vůbec nestýskalo.